Anonym ...
Anonym
Ženu z obrázku u pokladny v obchodě jsem osobně poznala, když jsem se tu nastěhovala.
Dodnes nevím, kdo to je.
Zpočátku jsem chodila jako slušný člověk. A to znamená, že jste predvídatelni. Počíhala si na mne u domu, kde bydlí, sama od sebe mne pozdravila, přestože etiketa říká, že bych ji jako starobní důchodkyni měla pozdravit první.
Řekla, že tu jsou všichni jedna velká rodina a významně na mne prohlédla do výšin. Chodila jsem do práce a byla unavená a na pičoviny jsem neměla náladu. Koukala jsem na ni jako sůva z nudlí.
Bez reakce jsem šla domů, bydlí za naším domem.
Pak několikrát jsem ji potkávala a vždy na veřejném místě mne důležité zdravila. Byla pro mne cizí člověk a proto bez reakce.
Už mne to její chování obtěžovalo, a tak jsem ji trochu profiltrovala.
Pořád chodí někam do obchodu a když neni v obchodě, tak je u své dcery, která bydlí v domě přes cestu. I tu jsem potkala v obchodě, štíhlá a dlouhými blond vlasy. Jednou kolem mne prošla, když šla pěšky nahoru směrem do Životic.
Ani ji neznám.
Začala jsem chodit klikaté a nepředvídatelné.
Bohužel, teď je město rozkopané a situace se začíná opakovat.
Mám jedinou registraci a to jen tohoto státu.
A rodinu uznávám jen pokrevní.
Je o generaci starší, nevim, o čem bychom si my dvě mohli povídat.
Předpokládám, že online hry nehraje.
Doufám, že tímto jsem do všech jejích stížnosti hodila vidle.
V domě, kde bydlí, znám jinou ženu, která kdysi dělala sekretářku v kanceláři. S tou se jen zdravíme, i ona je o generaci starší.