Jdi na obsah Jdi na menu

1819 Florida obchod USA a Španělska

Google 

1819 Florida obchod USA a Španělska 

 

Přehled od AI

V roce 1819 byla uzavřena Smlouva Adams-Onís (také známá jako Transkontinentální smlouva nebo Koupě Floridy), ve které Španělsko postoupilo Floridu Spojeným státům. Tato smlouva také definovala hranici mezi USA a španělskými územími, včetně definování západní hranice Louisiany a uznání španělské suverenity nad Texasem. 

Podrobnosti:

Smlouva Adams-Onís:

Byla uzavřena 22. února 1819 mezi USA a Španělskem. 

Účastníci:

Za USA jednal ministr zahraničí John Quincy Adams, za Španělsko pak španělský vyslanec Luis de Onís. 

Obsah:

Španělsko postoupilo Spojeným státům jak Východní, tak Západní Floridu. 

Smlouva definovala západní hranici Louisiany. 

Španělsko se vzdalo svých nároků na severozápadní území (území dnešního Oregonu a Washingtonu). 

USA uznaly španělskou suverenitu nad Texasem. 

Důsledky:

Smlouva ukončila spory o hranice mezi USA a Španělskem. 

USA získaly strategicky důležité území Floridy. 

Smlouva měla velký význam pro další expanzi USA na západ. 

Ratifikace:

Smlouva byla podepsána v roce 1819, ale formálně ratifikována až v roce 1821. 

Ekonomický význam:

Některé zdroje uvádí, že nákup Floridy byl jedním z nejvýnosnějších realitních obchodů v historii USA, protože Florida se později stala významným zdrojem příjmů pro USA uvádí Ryan J. Hite. 

 

 

Google Wikipedie 

Smlouva Adams-Onís

Smlouva Adams–Onís (anglicky Adams-Onís Treaty) z roku 1819, známá též jako Transkontinentální smlouva nebo Koupě Floridy,[1] byla smlouva mezi Spojenými státy a Španělskem uzavřená v roce 1819, kterou Španělé odevzdali Floridu USA a která stanovila hranici mezi Spojenými státy a Španělskem.

Smlouva vyřešila neustávající hraniční konflikt a byla považována za triumf americké diplomacie. Byla uzavřena v období sporů mezi USA a Španělskem. Stanovení západní hranice USA a odevzdání Floridy bylo výměnou za platební nároky amerických občanů vůči španělské vládě až do výše 5 000 000 dolarů a vzdání se nároku na části Texasu západně od řeky Sabine a dalších španělských oblastí. Smlouva byla vyjednána Johnem Quincy Adamsem, ministrem zahraničních věcí USA během funkčního období prezidenta Jamese Monroea, a španělským ministrem zahraničí Luisem de Onís.

Historické pozadí

Španělsko dlouhou dobu odmítalo nároky USA na koupi Floridy. V roce 1818 ale Španělé prodělávali složitou situaci ve svých koloniích. Země byla vyčerpána boji ve španělské válce za nezávislost a nutně potřebovala rehabilitovat svou důvěryhodnost a přítomnost ve svých koloniích. Hnutí za nezávislost v Střední a Jižní Americe začala požadovat nezávislost na španělské koruně. Země též nebyla ochotna nadále investovat do Floridy a obávala se stability hranice Nového Španělska a Spojených států. Španělsko nemělo prakticky žádnou politickou ani vojenskou přítomnost na Floridě a nebylo schopno zabránit nájezdům Seminolů, kteří pravidelně překračovali hranice a pustošili americké vesnice a farmy.

S cílem zastavit pustošení amerických osad v Georgii Seminoly, kteří měli své základny ve východní Floridě, U.S. Army podnikala časté výpady na španělské území, včetně tažení v letech 1817–1818, vedeného Andrewem Jacksonem, které se stalo známým jako první seminolská válka. Po jejím skončení Spojené státy kontrolovaly území východní Floridy. Španělé žádali Británii o intervenci, ta však v průběhu vzájemného jednání zamítla pomoc.

Smlouva byla podepsaná 22. února 1819 Johnem Adamsem, ministrem zahraničních věcí, a Luisem de Onís, španělským ministrem zahraničí. Ratifikace byla pozdržena na dva roky, protože Španělsko chtělo použít smlouvu jako podnět k tomu, aby drželo Spojené státy mimo diplomatické podpory hnutím za nezávislost v Jižní Americe. Hned jako smlouva byla podepsána, americký Senát ji jednomyslně ratifikoval, ale z důvodu zablokování smlouvy ze strany Španělska byla nutná nová ratifikace a tentokrát nebyla bez překážek. Henry Clay a další mluvčí v rozpravě požadovali, aby se Španělsko vzdalo Texasu. Tento návrh ale nebyl odsouhlasen Senátem, který ratifikoval smlouvu dne 19. února 1821. Ratifikační listiny byly vyměněny 22. února 1821 a smlouva byla veřejnosti zpřístupněna dne 22. února, dva roky po podepsání smlouvy.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Smlouva_Adams-On%C3%ADs