Jiřina Vondrák Kiszková

Britsko-americká válka

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Britsko-americk%C3%A1_v%C3%A1lka

válečný konflikt mezi Velkou Británií a Spojenými státy z let 1812 až 1814

Trvání

18. června 1812 – 18. února 1815

(2 roky a 8 měsíců)

Místo

východní a střední část Severní Ameriky, Atlantik a Pacifik

Výsledek

Gentský mír

stav jako před konfliktem

vojensky patová situace

zánik Tecumsehovy konfederace

Britsko-americká válka (též válka roku 1812, druhá americká válka za nezávislost, americká válka 1812–1815 či anglo-americká válka) byla vojenským střetnutím mezi USA a Britským impériem (1812–1815). 

Důvodem 

pro ně byly spory v oblasti 

námořního obchodu a 

rozdělení území a 

sfér vlivu 

na severoamerickém kontinentu mezi 

Spojenými státy a Velkou Británii.[1] 

Válku oficiálně vyhlásily Spojené státy americké

 18. června 1812 a krátce poté zahájily obě strany aktivní bojové akce. 

Britská strana těžila ze své vstřícnější politiky vůči indiánům, která byla hlavním důvodem, že většina indiánů účastnících se války bojovala na její straně (včetně zbytků Tecumsehovy aliance), Američané zase z toho, že většinu britské pozornosti i zdrojů poutaly zpočátku napoleonské války.

Dopady

Válka měla značné důsledky na politické dějiny Spojených států. Největší neklid vyvolala na severu USA, ve státech tzv. Nové Anglie (Maine, New Hampshire, Vermont, Massachusetts, Rhode Island, Connecticut). Válka zde byla od počátku nepopulární, jednak kvůli dobrým obchodním vazbám s Brity, které narušilo vládní embargo, jednak proto, že šlo o baštu federalistické strany a válku vedl republikán James Madison. V říjnu 1814 nespokojenci svolali sjezd do města Hartford v Connecticutu. V lednu roku 1815 zasedání přijalo tzv. Hartfordskou konvenci. V prohlášení se uvádělo, že severní státy mají právo se odtrhnout od USA, pokud centrální vláda bude porušovat jejich suverenitu a zazněl požadavek na několik dodatků ústavy: jeden měl zaručit, že obchodní embargo centrální vlády nesmí trvat déle než 60 dní, další, že k vyhlášení války má být potřeba dvoutřetinová většina v Kongresu, jeden politik měl právo být zvolen jen na jedno prezidentské období a další prezident by podle návrhu nesměl být ze stejného státu jako jeho předchůdce. Hartfordská konvence však neměla ve zbytku Spojených států dobrý ohlas, byla vnímána jako separatistická a vlastizrádná. Jejím hlavním politickým důsledkem tak bylo, že kdysi vlivná federalistická strana po válce prakticky zmizela z amerického politického spektra.

Vztahy s Británií se po válce nečekaně rychle zlepšovaly, již roku 1815 se vrátili do Washingtonu i Londýna velvyslanci. 

Negativnější dopady byly na vztahy s 

Kanadou. 

Ta se ještě dlouho obávala nové americké invaze. Vybudovala kvůli tomu rozsáhlou síť obranných opatření a pevností. Rovněž prakticky zamezila tomu, aby do ní přicházeli 

migranti ze Spojených států. 

Naopak povzbuzovala přistěhovalectví z Británie.[2]