AI téma USA a Dánsko Grónsko není ne prodej
Přehled od AI
Grónsko, Dánsko a USA mají komplexní vztahy dané mimo jiné geopolitickou polohou Grónska, jeho autonomním statusem v rámci Dánska a zájmy USA v oblasti surovin a strategie. Grónsko je největší ostrov světa a z geologického hlediska patří do Severní Ameriky, ale je historicky spojené s Evropou a je autonomní součástí Dánska. Dánsko má nad Grónskem svrchovanost, ale Grónsko má vnitřní samosprávu. USA mají v Grónsku strategický zájem, zejména kvůli surovinám a jeho poloze.
Vztahy:
Grónsko a Dánsko:
Grónsko je dánským autonomním územím, což znamená, že má vnitřní samosprávu, ale Dánsko zastupuje Grónsko v zahraničních záležitostech a obraně.
Grónsko a USA:
USA mají strategický zájem o Grónsko z několika důvodů. Grónsko je bohaté na suroviny, včetně vzácných zemin, které jsou důležité pro moderní technologie a průmysl. Jeho poloha je také strategicky významná pro sledování Arktidy a případné vojenské operace. V minulosti USA dokonce uvažovaly o koupi Grónska od Dánska, ale Dánsko to odmítlo.
Dánsko a USA:
Vztah Dánska a USA je silný a obě země jsou spojenci v rámci NATO. Dánsko má zájem na upevňování vztahů s USA, zejména kvůli jeho bezpečnostní roli v regionu.
Zjednodušeně lze říci, že:
Dánsko je odpovědné za Grónsko jako celek, ale Grónsko má autonomii.
USA mají zájem o Grónsko kvůli jeho surovinám a strategické poloze.
Dánsko a USA jsou spojenci a sdílejí zájem na stabilitě v Arktidě.
Proč chce Donald Trump získat Grónsko? Bezpečnostní a geopolitický význam ostrova
Grónsko je strategicky klíčové území, které by USA poskytlo vojenské, ekonomické a geopolitické výhody. Už v roce 2019 zvažovala Trumpova administrativa jeho koupi. Hlavní důvody zájmu USA o Grónsko lze rozdělit do čtyř oblastí:
1) Geostrategická a vojenská hodnota
Grónsko leží mezi Severní Amerikou, Evropou a Ruskem, což z něj činí klíčový bod pro obranu USA a NATO.
- Kontrola transatlantického prostoru
Grónsko spolu s Islandem a Velkou Británií tvoří „Grónsko-Islandskou bariéru“, která historicky bránila sovětským ponorkám ve vstupu do Atlantiku.
Pokud by Grónsko ovládla jiná velmoc (např. Rusko nebo Čína), mohlo by ohrozit vojenské i obchodní trasy mezi USA a Evropou.
- Letecká základna Thule – klíčový vojenský bod USA
Nachází se na severu Grónska a slouží jako součást amerického protiraketového systému.
Obsahuje radar včasného varování proti ruským balistickým střelám.
Hraje roli v monitorování vesmíru a řízení satelitů.
- Potenciál pro nové vojenské základny
USA by mohly v Grónsku posílit monitorování ruské vojenské aktivity v Arktidě.
Táním ledu se otevírají nové možnosti pro námořní základny a operace v severních mořích.
2) Arktida jako nová oblast soupeření velmocí
Ovládnutí Grónska by USA pomohlo vyvažovat rostoucí vliv Ruska a Číny v Arktidě.
- Ruská vojenská expanze
Rusko v Arktidě buduje nové vojenské základny, letiště a radary.
Disponuje největší arktickou flotilou, včetně ledoborců schopných přepravovat jaderné zbraně.
- Čínská snaha o vliv v Arktidě
Čína se sama označuje za „téměř arktickou mocnost“ a snaží se získat přístup k surovinám i obchodním trasám.
Už dříve plánovala investice do letiště a těžebních projektů v Grónsku, což USA vnímaly jako bezpečnostní hrozbu.
- Americká odpověď
USA v roce 2020 otevřely konzulát v Grónsku, čímž posílily diplomatickou přítomnost.
Pentagon zvažuje zvýšení vojenské přítomnosti v Arktidě, aby čelil ruským a čínským aktivitám.
3) Ekonomické bohatství Grónska – suroviny a energie
Grónsko skrývá strategicky důležité nerostné suroviny, které USA potřebují pro svůj průmysl a obranu.
- Vzácné kovy a minerály
Grónsko má jedno z největších nalezišť vzácných zemin na světě – tyto prvky jsou klíčové pro elektroniku, vojenské systémy a zelené technologie.
USA se snaží snížit závislost na Číně, která dnes kontroluje 80 % trhu s těmito minerály.
- Ropa a zemní plyn
Arktida obsahuje až 13 % světových zásob ropy a 30 % zásob zemního plynu.
S táním ledovců se otevírají nové možnosti těžby.
4) Kontrola nad novými obchodními trasami
Klimatické změny způsobují, že Arktida se otevírá pro lodní dopravu, což může změnit globální obchodní mapu.
- Severní mořská cesta (Northern Sea Route)
Rusko tuto trasu kontroluje a vybírá poplatky za její využití.
USA chtějí zajistit svobodný přístup pro mezinárodní obchod.
- Transpolární cesta – nová alternativa
Kvůli tání ledu může vzniknout nová obchodní cesta přes severní pól, která by se zcela vyhnula ruským vodám.
USA by mohly tuto trasu využít a chránit, čímž by posílily svůj vliv v globálním obchodu.
Jak reagovalo Dánsko a Grónsko?
Dánsko nabídku okamžitě odmítlo a označilo ji za absurdní.
Grónsko usiluje spíše o větší autonomii, ale nechce být součástí USA.
I když byl Trumpův návrh zamítnut, USA nadále hledají způsoby, jak v Arktidě posílit svůj vliv. Budoucnost této oblasti bude hrát klíčovou roli v globální politice a bezpečnosti.
https://www.ods.cz/clanek/26820-proc-chce-donald-trump-ziskat-gronsko-bezpecnostni-a-geopoliticky-vyznam-ostrova
Máme plány na invazi nejen do Grónska, ale i Dánska, šokoval šéf Pentagonu
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/hegseth-pentagon-usa-gronsko-invaze
Dánský parlament nicméně ve středu schválil možnost vzniku amerických vojenských základen na území Dánska. Kritici tvrdí, že krok znamená odevzdání dánské suverenity Spojeným státům. Nový zákon rozšiřuje vojenskou dohodu, kterou Kodaň podepsala s administrativou předchozího amerického prezidenta Joea Bidena a která americkým vojákům umožňuje široký přístup na letecké základny v Dánsku.
Dánský ministr zahraničí Lars Lökke Rasmussen dánské poslance ujistil, že Dánsko bude moci dohodu s USA ukončit, pokud se Washington pokusí anektovat Grónsko nebo jeho část.
Google Wikipedie
Grónsko (1953–1979)
kraj Dánského království
Grónsko bylo v letech 1953 až 1979 krajem (Amtem) Dánského království. Vzniklo udělením statutu kraje v roce 1953 a zaniklo roku 1979 udělením autonomie. Kraj spravoval guvernér.
Historie
Roku 1953 se změnil statut Grónska z kolonie na samostatný kraj zavedením nové dánské ústavy. Gróňané získali dánské občanství, avšak v důsledku toho se změnila politika Dánska vůči Grónsku. Dánská vláda začala důsledně prosazovat dánštinu v úředních záležitostech. Také prosazovala, aby grónské děti absolvovaly terciární vzdělání v Dánsku. Mnoho dětí se tak vzdělávalo na internátech v jižním Dánsku a ztratili kulturní vazby na domovinu. To vedlo k hnutí za nezávislost, které vygradovalo v 70. letech 20. století.
Autonomie Grónska byla vyhlášena zákonem o autonomii, přičemž zákon vstoupil v platnost 1. května 1979. Tím Grónsko získalo svůj parlament a vládu, která má vliv na regionální politiku. Dánský parlament si ponechal plnou kontrolu nad zahraniční politikou, bezpečností a přírodními zdroji.
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Gr%C3%B3nsko_(1953%E2%80%931979)
Google Wikipedie
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Gr%C3%B3nsko
Grónsko
autonomní součást Dánského království, ležící na ostrově v Severní Americe
Možná hledáte: Grónsko (ostrov).
Grónsko (grónsky Kalaallit Nunaat, dánsky Grønland) je severoamerické autonomní území Dánského království.[3] Je největší zemí v rámci království a jednou ze tří zemí, které tvoří království, dalšími jsou vlastní Dánsko a Faerské ostrovy; občané všech tří zemí jsou občany Dánska. Vzhledem k tomu, že Grónsko je jedním ze zámořských států a území Evropské unie, mají občané Grónska také občanství Evropské unie.[4] Hlavním a největším městem Grónska je Nuuk.[4] Grónsko leží mezi Severním ledovým a Atlantským oceánem, východně od Kanadského arktického souostroví. Je největším ostrovem světa[pozn. 1] a také nejsevernější oblastí světa – ostrov Kaffeklubben u severního pobřeží je nejsevernějším nesporným bodem pevniny na světě a mys Morris Jesup na pevnině byl za něj považován až do 60. let 20. století.
Ačkoli je Grónsko součástí severoamerického kontinentu, je politicky a kulturně již více než tisíc let spojeno s Evropou (konkrétně koloniálními mocnostmi Norskem a Dánskem), a to od roku 986.[6] Grónsko bylo v posledních 4 500 letech s přestávkami osídlováno arktickými národy, jejichž předkové sem přišli z území dnešní Kanady.[7][8] Neobydlenou jižní část Grónska osídlili v 10. století Vikingové, kteří předtím osídlili Island. Inuité přišli ve 13. století. Ačkoli bylo Grónsko pod neustálým vlivem Norska a Norů, formálně se pod norskou korunu dostalo až v roce 1261. Norské kolonie zanikly koncem 15. století poté, co Norsko postihla epidemie moru (černé smrti) a nastalo období hlubokého úpadku.
Po rozdělení Dánska a Norska se Grónsko v roce 1814 stalo dánským státem a v roce 1953 bylo plně začleněno do dánského státu na základě dánské ústavy, která z obyvatel Grónska učinila dánské občany. V roce 1979 Dánsko udělilo Grónsku domovské právo; v roce 2008 Gróňané v referendu odhlasovali zákon o samosprávě, který přenesl více pravomocí z dánské vlády na místní grónskou vládu.
Většinu obyvatel Grónska tvoří Inuité,[10] kteří se soustřeďují především na jihozápadním pobřeží, zbytek ostrova je osídlen jen řídce. Tři čtvrtiny Grónska pokrývá jediný stálý ledový příkrov mimo Antarktidu. S 57 000 (2022)[11] obyvateli je Grónsko nejméně zalidněnou zemí na světě.[12] Celých 70 % výroby elektřiny pochází z obnovitelných zdrojů, převážně z vodních elektráren.
První severští osadníci pojmenovali ostrov Grœnland (Zelená země). Podle islandských ság byl islandský rodák Erik Rudý vypovězen z Islandu za neúmyslné zabití. Se svou rozvětvenou rodinou a svými poddanými (otroky nebo nevolníky) se vydal na lodích prozkoumat ledovou zemi, o níž bylo známo, že leží na severozápadě. Poté, co našel obyvatelnou oblast a usadil se tam, pojmenoval ji Grœnland (v překladu Zelená země), údajně v naději, že příjemné jméno přiláká osadníky.[14][15][16] Sága o Eriku Rudém uvádí: „V létě se Erik vydal usadit do země, kterou našel a kterou nazval Zelená země, protože si říkal, že tam bude lidi lákat, když bude mít příznivé jméno.“[17] Český výraz Grónsko je převzat z dánského Grønland, Zelená země.
Na západním pobřeží Grónska bylo postaveno sedmnáct katolických kostelů, bylo tu biskupské sídlo, katedrála a dva kláštery, jeden pro jeptišky, zasvěcený sv. Benediktovi, druhý pro mnichy, zasvěcený sv. Augustinovi a sv. Olafovi.
Dne 8. dubna 1941 Spojené státy obsadily Grónsko, aby ho bránily před možnou invazí Německa.[50] Okupace Grónska Spojenými státy trvala až do roku 1945. Grónsko mohlo nakupovat zboží ze Spojených států a Kanady díky prodeji kryolitu z dolu v Ivittuutu. Hlavními leteckými základnami byly Bluie West-1 v Narsarsuaqu a Bluie West-8 v Søndre Strømfjordu (Kangerlussuaq), která se dodnes používají jako hlavní grónská mezinárodní letiště.
V roce 1867 ministr zahraničí Spojených států amerických (USA) William H. Seward ve spolupráci s bývalým senátorem Robertem J. Walkerem zkoumal možnost koupě Grónska a možná i Islandu. Odpor v Kongresu tento projekt ukončil.[52] Po druhé světové válce Spojené státy projevily o Grónsko geopolitický zájem a v roce 1946 nabídly Dánsku odkoupení ostrova za 100 milionů dolarů. Dánsko odmítlo ostrov prodat.[53][54] V 21. století mají Spojené státy nadále zájem investovat do grónské surovinové základny a těžit ropné uhlovodíky u grónského pobřeží.[55][56] V srpnu 2019 Spojené státy opět navrhly odkoupení země, což přimělo premiéra Kima Kielsena vydat prohlášení: „Grónsko není na prodej a nemůže být prodáno, ale Grónsko je otevřené obchodu a spolupráci s jinými zeměmi – včetně Spojených států.“
V roce 1950 Dánsko souhlasilo s tím, aby USA znovu získaly do užívání leteckou základnu Thule; ta byla v letech 1951–1953 výrazně rozšířena v rámci jednotné obranné strategie NATO za studené války. Místní obyvatelstvo tří blízkých vesnic bylo v zimě přesunuto o více než 100 km dále. Spojené státy se pokoušely vybudovat v grónském ledovci podzemní síť tajných odpalovacích stanovišť jaderných raket, nazvanou Projekt Iceworm. Podle dokumentů odtajněných v roce 1996[57] byl tento projekt řízen z Camp Century v letech 1960 až 1966, než byl jako neuskutečnitelný opuštěn.[58] Rakety nebyly nikdy rozmístěny v terénu a nikdy k tomu nebyl vyžádán potřebný souhlas dánské vlády. Dánská vláda se o poslání programu dozvěděla až v roce 1997, kdy jej objevila, když v odtajněných dokumentech hledala záznamy týkající se havárie jaderně vybaveného bombardéru B-52 v Thule v roce 1968.