Moje maličkost
A na závěr trochu reality.
Když jsem se tu po rozvodu nastěhovala, nechodila jsem ani na schůze. Většinou byly v době, kdy já ještě ani nepřišla z práce.
Vše se změnilo u velké revitalizace domu.
Na schůzi se řešili hlavně okna. To jsem chtěla i já. Byly dřevěné, loupaly se a nešly umýt. Nájemníky by to tenkrát vyšlo cca 500kč na nájmu. Ale po schválení na schůzi přišli s nápadem dotace z EU a oprava se vyšplhala na 2000kč. Někdo zaplatil keš, zbytek půjčka.
Byla jsem poslední, kdo to nechtěl podepsat.
Od té doby jsem nepopulární.
Ale nájemníci si mysleli, že opravi dům a bude klid.
Bohužel.
Začaly se objevovat nové zakázky.
Už chodím na schůze a brlblu.
Některé projekty nebyly realizovány.
Někteří mne nemají rádi.
Jsem zastáncem názoru, že projekty, které neprošly, mohou realizovat v domech, kde lidi chodí do práce a mají oba průměr 40000kč.
Ale v domě, kde je cca 50% důchodců, kterým stát musel přidat, aby měli na najem a jídlo, je hyenismus odirat důchodce z toho, co jim stát přidal.
To je realita.
A byly v tom aktivní předseda vlastníků i předseda domu.
Verim, že za tu dobu změnili názor.