Obezita People
Přehled od AI
Obezita (zastarale také otylost) je patologický stav charakterizovaný nadměrným hromaděním tukové tkáně v organismu, což vede k vysoké tělesné hmotnosti a zvyšuje riziko vzniku různých onemocnění.
Podrobněji:
Definice:
Obezita je definována jako abnormální nebo nadměrné hromadění tuku v těle, což vede k BMI (Body Mass Index) vyšší než 30 u dospělých. Pro děti a dospívající se používá upravený BMI, který zohledňuje věk a pohlaví.
Způsob vzniku:
Obezita je často způsobena kombinací genetických predispozic a vlivů prostředí, jako je nesprávná výživa a nedostatek fyzické aktivity.
Zdravotní rizika:
Obezita zvyšuje riziko vzniku mnoha chronických onemocnění, včetně cukrovky 2. typu, srdečních onemocnění, hypertenze, některých typů rakoviny a dalších.
Česká populace:
Obezita je významný problém i v České republice, kde se v posledních letech zvyšuje výskyt nadváhy a obezity.
Léčba a prevence:
Léčba obezity obvykle zahrnuje změny životního stylu (výživa, fyzická aktivita), v některých případech i lékařské intervence. Prevence obezity spočívá v podporování zdravého životního stylu a prevenci dětské obezity.
Kdy je člověk tlustý?
Podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) má nadváhu člověk, jehož index tělesné hmotnosti (BMI) přesahuje hodnotu 25 kg/m2.
VZP
Nadváha a obezita ve světě i u nás bují již desítky let, a protože jejich spouštěče neslábnou, jen tak je něco nezastaví.
„Vždycky byli u nás lidé silnější, jenže od poloviny 90. let už nemáme jen lidi s nadváhou, ale také extrémně, nebo spíše monstrózně obézní. Dřív mi v ordinaci stačila váha do 120 kilo, dnes musím mít do dvou set, 180kilový jedinec není žádná výjimka,“
Takových lidí u nás přece jen není tolik, avšak sečteme-li Čechy s nadváhou (BMI větší než 25), preobezitou (BMI 25 až 30) a čistokrevnou obezitou (BMI větší než 30), vyjde nám, že výrazně nad zdravou mírou se pohybuje více než 60 % našinců.
Rozhlédneme-li se za hranice české kotliny, ukáže se, že obezita zasahuje více než dvě miliardy lidí.
Nadváhu a obezitu však připomíná také Světový den výživy v pátek 16. října, navíc plastičtěji. Jeho posláním je totiž nasvítit skutečnost, že zatímco v naší části světa číhá zubatá s kosou velmi často za stolem plným nejrůznějších laskomin, v některých rozvojových zemích stále kosí dospělé i děti hlad a podvýživa.
Běžná praxe pak bývá nejčastěji taková, že když v ordinaci praktika či ambulantního specialisty usedne tlouštík, nejčastěji sužovaný stresem v nějaké oblasti života, s vysokým tlakem či prvními poslíčky diabetu, lékař jej „zasype“ prášky na všemožné příznaky.
Ještě složitější je management obezity u těch prvků prevence, do nichž přímo promlouvá lidská psychika.
Obezitu evidentně nelze brát čistě jako problém těla. Většinou bývá výsledkem a výrazem dysbalancí moderního života, v němž jsme dnes vystaveni záludné kombinaci až příliš velkých tlaků a až příliš velkých úlev.
https://www.vzp.cz/o-nas/aktuality/obezita-zacina-v-hlave-jde-vsak-o-to-u-koho-vseho
Zdravotníci se často chovají k lidem s obezitou tak, že se pacienti cítí zahanbeni. Vyhýbají se proto ošetření.
Problém je rozšířený po celém světě, proto je nutné zdravotníky už při studiu naučit, že nadváha je v moderní společnosti už téměř běžná a není chybou jednotlivců, takže je třeba se k lidem mají chovat citlivěji. Ukázala to nová studie zveřejněná ve vědeckém časopise Obesity Reviews, na kterou se odkazuje list The Guardian.
Týkalo se to lékařů, sester, dietologů, psychologů a dokonce i specialistů na obezitu. Podle jejich analýzy řada zdravotníků věří, že pacienti jsou líní, postrádají sebekontrolu, přejídají se, jsou nepřátelští, neupřímní, mají špatnou hygienu a nedodržují doporučení.
Výzkumníci prý byli v šoku, když zjistili, že v době nedostupnosti zdravotnických služeb během pandemie byla řada pacientů spokojenějších, protože jim vyhovovaly online schůzky s odborníky a následná setkání nerušili.
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/obezita-nadvaha-lekari-stud-ponizovani-studie_2208112321_kac
"Nejsem lékař a nejsem zastáncem obezity. Ale s požadavky dnešní zrychlené moderní doby někdy mají problém samotní mladí lidé, takže si umím představit, jak to mohou prožívat ti starší. A než by se z toho měl někdo zbláznit, raději ať se nají. Pocit sytosti je rovnítko s endorfiny štěstí. A koneckonců se s tím smířila i společnost tím, že jsou na trhu běžné k dostání nadměrné velikosti. Až někdo bude chtít zhubnout, musí se svobodně rozhodnout sám od sebe. Odsuzováním takových lidí nic nedocilite, jediné další negaci v podobě výsměchu bulimiček." ***
