Příběh
Příběh
Lavička
Je to můj příběh staršího data.
Chodila jsem do obchodu, kde jsem si koupila malou pizu. Byl to polohovat a v této prodejně ho dodělávají. Ráno ho už v pojízdném voze dávali do regálů. Navíc nebyla drahá. Teplou za čerstvá jsem si ji vždycky snědla před obchodem na lavičce.
Před obchodem taktéž postával mladý muž s mobilem v ruce. Když prošel kolem zákazník z obchodu, šel za ním až k autobusové zastávce a vrátil se zpět. To udělal několikrát. Zákazníky si vybíral.
Chvíli jsem ho pozorovala. Pak mi to docvaklo.
Vypla jsem telefon a zmizela.
Po několika dnech jsem opět vychutnávala pizzu.
Od školy se ke mně řítila skupinka mlaďochů. Typy, co jezdí na čtyřkolkách.
Zastavili se téměř přede mnou a z davu povylezl nejmenší a drze na mne, jakože vypadni.
Chvíli jsem na ně jen koukala a pak se otočila opačným směrem vzhůru. Byla tam kamera.
Oni tam také pohlédli a couvli.
Udělali hlouček jakoby se radili. Občas na mne někdo koukl, jestli tam pořád jsem.
Už si tam pizzu nedávám.
Nemají ji v nabídce.
Je to stejná lavička, kde si ke mně přisedl ten tupec. Mám ještě jeden příběh, který by se k němu hodil, ale počkám si, jestli mne bude znovu prudit.
Nikdy jsem nikoho neokradla, za to mne ano.
Hodně čtu a v médiích jsou informace i s touto tématikou.
S největší pravděpodobností je to gang na okrádání lidí. Jeden si nakoupí a pak zkoušejí, jestli elektronický jim to zaplatí někdo jiný. Jiní mají v telefonu aplikaci na identifikaci a pak zkoušejí triky na doplnění informací.
Je to trestné a protože chytré telefony tu nejsou dlouho, hlavou takového gengu je někdo zdatný a mladý, zbytek jsou tupci v terénu, které někdo naláká na úplně jiný program.
Taky jsme měli v domě tupce v terénu, který při věnčení psa běhal všude možně s mobilem v ruce.