Slušnost
"Být slušným člověkem dá fušku, je to dlouhý seznam. Máte celý život na to, aby jste vychytali mouchy a stali se slušným člověkem."
Slušnost, též zdvořilost, správné chování či ctnostné chování (lat. decentia) je morální kvalita, určená často nepsanými pravidly, jaké je vhodné společenské chování. Osoba, která tato pravidla porušuje, může být společností odsouzena nebo odmítnuta.
Jaké jsou zásady slušného chování?
Slušné chování lze definovat rovnou několika slovy, a to: loajalita, úcta, diskrétnost, čestnost a ohleduplnost. Zmíněná slova zcela vystihují podstatu slušného chování. Možná si říkáte, že se jedná doslova až o prehistorické vlastnosti, které dnes už neznáme, ale není tomu tak.
Co je to společenské chování?
Společenské chování člověka (neboli společenský kodex, popřípadě etiketa) můžeme definovat jako souhrn společenských zvyklostí, které nám umožňují efektivně přežít a chránit se před společenskými úrazy. Je to vlastně souhrn pravidel, norem, zvyklostí, tradic, nepsaných zákonů...
Loajální je člověk, který neopouští přesvědčení, člověka nebo instituci, vůči němuž cítí nějaké závazky, a podporuje je nebo jejich zájmy i v dobách, kdy mu to nepřináší prospěch.
Co znamená slovo loajalita?
Loajalita znamená jinými slovy věrnost nebo sounáležitost, případně respekt v zájmu toho druhého.
Co je úcta?
Úcta (od „ctíti“) je trvalý vztah ocenění druhého, který se projevuje dobrovolným sebeomezením v jednání vůči němu, zejména ohleduplností, zdvořilostí, podporou a případně i dary. Na rozdíl od soutěživého sebeprosazování, které zdůrazňuje vlastní kvality a možnosti, vztah úcty vyzvedá kvality druhého, kterého si váží.
Co je to respekt?
Respekt (ohled, uznání, úcta) (z lat. respectus od respicere, ohlížet se na něco) je vztah mezi lidmi, uznání silných stránek osobnosti. Respekt předpokládá, že člověk si nedovoluje poškodit jinému člověku ani fyzicky, ani psychicky. Respekt je důležitou součástí mravnosti.
Diskrétnost
discret, z lat. discernere, rozlišovat) může znamenat: V běžné řeči taktní, důvěrný, ohleduplný, šetrný. Lékař má o pacientovi důvěrné informace, ale protože je diskrétní, neposkytne je nikomu dalšímu.
Co znamená být taktní?
Být taktní znamená umět se vžít do situace člověka, se kterým právě jednáme. Musíme si dokázat představit, jak se s námi v tu chvíli cítí, jak vnímá naše slova. Velkou výhodou pro jednání s lidmi je i pozitivita a přirozenost.
Co je to intimní?
Intimní znamená nanejvýš niterní, důvěrné, ryze osobní. Ve vztahu má intimita více podob. U intimity kontaktní hraje prim nahota, vzájemné dotýkání, laskání. Ještě niternější je však emoční intimita, kdy partneři vnímají pocit blízkosti, porozumění, aniž by museli mluvit.
Co je to decentní?
decentní příd. (z lat.) slušný, jemný, nenápadný, nevtíravý, zdrželivý: d. chování; d.
Čestnost
Co znamená být čestný?
Být čestným znamená být v každé chvíli upřímným, pravdivým a nepodvádět. Čestnost je vnitřní síla stát čelem tomu, co přichází a odolat pokušení, jak hledat výhodné nefér cesty. Kdo je čestný, je poctivý, má jasně stanovené morální zásady, kterými se v životě bezvýhradně řídí.
Co je čest?
Čest (od slovesa ctíti) je vlastnost bytosti (entity, která používá přirozenou inteligenci), nejčastěji člověka, již lze charakterizovat jako morální kredit, vážnost, hodnověrnost nebo dobré jméno. Čest lze vyjádřit jako potenciál k získání důvěry nebo projevu úcty; se zvyšující se ctí tato pravděpodobnost roste.
Kdo je čestný člověk?
Co to však čest či čestnost je? Určitě jsme již slyšeli, jak někdo o někom říká: „Je to čestný člověk“ – tedy někdo, na koho se můžeme spolehnout, komu můžeme důvěřovat, kdo udělá vše poctivě, kdo se drží svých pravidel.
Ohleduplnost
Být ohleduplný znamená umět si představit, jak všechno, co člověk říká nebo dělá, působí na jeho okolí. Nejedná se přitom o takzvané dobré chování, ale poznání, že ostatní lidé jsou jiní a že nejsou jako vy.
Co znamená ohleduplnost?
Být hodný na ostatní.
Z té absence ohleduplnosti, dnes tak rozšířené, mám strach; z toho, že jí bude čím dál tím víc, protože s bezohledností je život snadnější.[2]
— Jiří Menzel