Vatikán
Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vatik%C3%A1n
(Více informací najdete ve Wikipedií)
Vatikán
vnitrozemský městský stát, enkláva v Římě
Jazyk italština, latina
Náboženství římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení
unitární teokratická katolická volitelná absolutní monarchie
Všichni občané i obyvatelé Vatikánu musí být římskokatolického vyznání.
Vatikán, oficiálně Městský stát Vatikán (italsky Stato della Città del Vaticano; latinsky Status Civitatis Vaticanae), je vnitrozemský stát,[2][3] městský stát, mikrostát a enkláva obklopená Římem a historicky jeho součástí.
Vatikán nemá formálně uzákoněný úřední jazyk, ale ve svých právních předpisech a oficiální komunikaci používá pouze italštinu. Všichni občané a rezidenti jsou katolického vyznání.
Nezávislost na Itálii získal v roce 1929 Lateránskými smlouvami a je samostatným územím pod „plným vlastnictvím, výlučným panstvím a svrchovanou mocí a jurisdikcí“ Svatého stolce, který je sám svrchovaným subjektem podle mezinárodního práva a zachovává městskému státu světskou moc, správu, diplomatickou a duchovní nezávislost. Vatikán je také metonymem pro papeže, Svatý stolec a římskou kurii.
Svatý stolec pochází z raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem katolické církve, která má k roku 2018 na světě přibližně 1,329 miliardy pokřtěných katolíků v římskokatolické církvi a 23 východních katolických církvích.
Městský stát Vatikán je jako stát spravovaný Svatým stolcem církevním neboli církevně monarchickým státem, jemuž vládne papež, který má má svrchovanou výkonnou, zákonodárnou a soudní moc a který je římským biskupem a hlavou katolické církve, a nejvyššími státními funkcionáři jsou všichni katoličtí duchovní různého původu.
Jedinečné hospodářství Vatikánu je finančně podporováno dary katolických věřících, prodejem poštovních známek a suvenýrů, vstupným do muzeí a prodejem publikací.
Vatikán nemá žádné daně a zboží je bezcelní.
Ve Vatikánu se nacházejí náboženské a kulturní památky, jako je bazilika svatého Petra, Sixtinská kaple, Vatikánská apoštolská knihovna a Vatikánská muzea. Jsou zde vystaveny některé z nejslavnějších obrazů a soch na světě.
Území celého mikrostátu je zapsané na seznam světového dědictví.
Vatikán není členem Evropské unie ani Severoatlantické aliance. Není ani členem Organizace spojených národů, má zde však statut stálého pozorovatele. Stálým pozorovatelem je Vatikán rovněž v Organizaci pro výživu a zemědělství a v UNESCO.
Mezinárodní politika Vatikánu podléhá mezinárodní politice Svatého stolce.[31] Vatikán proto nemá přímé diplomatické styky s jinými státy a zahraniční vztahy řídí Svatý stolec.
Vztahy s Itálií upravují Lateránské smlouvy z roku 1929. Podle nich je Vatikán z hlediska mezinárodního práva považován za neutrální území.
Základem právního systému je Základní zákon státu Vatikán, vyhlášený poprvé při vzniku Vatikánu v roce 1929 a naposledy změněný papežem Františkem dne 13. května 2023.
I přes institucionální oddělení kanonického práva papežské kurie a právních norem Vatikánu je zdůrazňována nadřazenost kanonického práva vůči vatikánskému občanskému právnímu systému. Vatikánský stát rovněž přijímá italské zákony, pokud nejsou v rozporu s kanonickým právem.
Vatikán představuje stát s poměrně vysokou kriminalitou (v přepočtu na obyvatele dvacetkrát vyšší než v Itálii).[47] V drtivé většině to způsobují kapsáři, kteří okrádají poutníky a turisty. Převážná část z nich se před soud nikdy nedostane, protože jsou obtížně odhalitelní, navíc nestřežené hranice s Itálií na náměstí sv. Petra jsou blízko, takže mají obvykle spolehlivou možnost utéct.
U složitějších případů může problémy způsobovat fakt, že Vatikán nikdy nevypracoval vlastní trestní zákoník a nadále používá italský trestní zákon ve znění ze 7. června 1929,[48] který ovšem neřeší některé moderní formy kriminality (obchod s drogami, počítačová kriminalita aj.).[49] Teprve reformy v posledním desetiletí[49] doplňují komplexnost zákonů tak, aby kauzy nemusely být nouzově řešeny za použití mezinárodních smluv a některých velmi vágních ustanovení v původním zákoníku. Příkladem může být bývalý zaměstnanec Vatikánu (krátce před svým zadržením propuštěný pro trestní stíhání v Itálii), který byl přistižen při držení drog, což zákony Vatikánu neřešily. Byl odsouzen na 4 měsíce do vězení na základě mezinárodní protidrogové konvence a trestního zákona, který umožňuje udělit tento trest v případě jednání zákonem přímo nejmenovaného, pokud „ohrožuje zdraví, morálku a víru“.
V 70. a 80. letech 20. století byla do velkých politických a finančních skandálů zapletena Vatikánská banka (oficiálně Institut pro náboženská díla). Obvinění ze špatného hospodaření, praní špinavých peněz a finančních podvodů se pak opakovala až do počátku 21. století, což vedlo k řadě reforem ve finanční správě i v právních předpisech.
Vatikán nemá k dispozici žádné vlastní věznice, s výjimkou tří cel pro vyšetřovací vazbu v sídle vatikánských četníků na Via del Pellegrino.[53] Odsouzení jsou proto na základě Lateránských smluv umisťování v italských věznicích, přičemž náklady hradí Vatikán.
Jedním ze symbolů Vatikánu je Švýcarská garda, vojenská jednotka Svatého stolce, jejíž zodpovědností je osobní bezpečí papeže a lidí pobývajících na území městského státu.
Všichni rekruti musí být katolického vyznání, nesezdaní muži se švýcarským občanstvím, kteří dokončili základní vojenskou službu ve Švýcarské armádě, mezi 19 a 30 lety, a nejméně 174 cm vysocí.
Vatikán nemá žádné produktivní hospodářství, vše potřebné se dováží. Nejsou tu žádné lesy, orná půda, pastviny ani přirozené zdroje pitné vody.
Oficiální měnou je od 1. ledna 2002 euro, které nahradilo vatikánskou liru. Vatikán razí díky dohodě s Evropskou unií již od roku 1999 vlastní typ euromincí.
Vatikán má vlastní banku IOR (Istituto per le Opere di Religione) a dokonce i bankomat, pravděpodobně jediný s instrukcemi v latině.
Přes svou nepatrnou velikost má Vatikán vlastní rozhlas, televizi, noviny, banku, poštu, lékárnu, supermarket, heliport i železnici s nádražím. Elektřinu získává Vatikán z Itálie, jen velmi malé množství se vyrábí díky solárním panelům.
Vatikán také disponuje vlastní internetovou doménou nejvyššího řádu „.va“ a předponou Mezinárodní telekomunikační unie „HV“, která je občas využívána radioamatéry.
Od roku 1929 má Vatikán vlastní malé nádraží, které však slouží hlavně k přepravě nákladů a jen zcela výjimečně k osobní dopravě. V roce 1976 nechal papež Pavel VI. ve Vatikánských zahradách vybudovat heliport, který slouží pro krátké lety vrtulníkem.
Vatikán nemá oficiálně stanovený žádný úřední jazyk. Na rozdíl od Svatého stolce, který využívá latinu, se k běžné komunikaci i pro úřední dokumenty používá italština. Objevují se zde však i jiné jazyky, protože obyvatelé pocházejí téměř z celého světa. Švýcarská garda dostává povely v němčině. Každý příslušník této gardy pak skládá svou přísahu v mateřském jazyce – v němčině, italštině, francouzštině či rétorománštině.
Vatikán nemá k dispozici žádná zařízení lékařské péče a jeho obyvatelé proto využívají ordinace a nemocnice v Itálii.
Školy pro děti a mládež ve Vatikánu neexistují.
Svatý stolec však provozuje několik desítek vzdělávacích institucí se sídlem v Římě.
V letech 1929–1969 platil ve Vatikánu podle Lateránských smluv trest smrti, určený pro případné atentátníky na papeže (nikdy nebyl aplikován).
Historie
Byl to Caligula, kdo dal místu jeho první památku, když nechal do Říma přivézt egyptský obelisk, dnes zvaný obvykle Vatikánský nebo Lateránský obelisk, jenž je dnes uprostřed svatopetrského náměstí.
V 5. století byl papežem Symmachem zbudován vatikánský palác, nicméně až do roku 1308, kdy se z bezpečnostních důvodů papežové odstěhovali do Avignonu, byl papežským sídlem většinou Laterán. Teprve od návratu roku 1377 je Vatikán stálým sídlem papežů, nicméně obvyklým sídlem byl Kvirinálský palác, který roku 1871 zkonfiskovala Itálie a stal se pak sídlem italského krále (dnes zde sídlí prezident italské republiky).
Od poloviny 9. století byl Vatikán začleněn do městských hradeb, které byly několikrát obnoveny v 16. a 17. století. Pahorek Vatikán a některá exteritoriální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Itálií dne 11. února 1929 – tzv. Lateránské smlouvy. Itálie toto narovnání Vatikánu nabízela již v 19. století, papežové však ještě doufali v obnovení Papežského státu, a proto na podobné dohody nechtěli dlouho přistoupit. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984.
